Výstava: Mé dny na pláži jsou plné zvláštních myšlenek

Výstava: Japonská kinematografie v československém plakátu

Japonská kinematografie byla do roku 1989 (tedy do roku ve kterém se autorské, výtvarné plakáty přestaly navrhovat) v československých kinech k vidění sporadicky. S odstupem doby se lze domnívat, že důvodem byla nesnadnost získání autorských práv k uvedení bohaté japonské kinematografie podpořená cenzurou. Pro tu byly mnohé japonské filmy příliš odvážné, sexuálně otevřené a tématicky pro socialistického člověka nevhodné.  I přes tyto obtíže bylo do českých kin zakoupeno několik desítek japonských filmů a to především v 60. a 70. letech.  V normalizovaném Československu hrály prim především japonské sci-fi filmy, jež se těšily velké popularitě. Kdo neviděl Gappu alespoň pětkrát, nemohl se stát členem ani té nejbezvýznamnější partičky kluků pobíhající po ulicích, kdo si pletl Gameru s Gaosem byl trvale znemožněn. Výstava v Biu Oko doprovází tuto část japonské kinematografie čtyřmi plakáty. Film Iširó Hondy Probuzené zkáza  doprovodil již v roce 1956 svým plakátem František Kardaus (legendární výtvarník jež se rovněž věnoval průmyslovému designu, navrhoval automobily - je spoluautorem kultovní Tatry 603 -  nebo designu tramvaje T2 . Další Hondův film Útok z neznáma pak v roce 1971 uváděl v českých kinech popartový plakát Miroslava Němečka.  Díla nejslavnějšího japonského režiséra Akiry Kurosawy však v českých kinech nechyběla. Výstavní výběr zahrnuje tři plakáty k jeho filmům. Nádhernou., minimalistickou koláž Bedřicha Dlouhého k filmu Rašomon, plakát Jana Hlavatého k filmu Dodeskaden a návrh Václava Ševčíka k filmu Kagemuša, který v roce 1980 získal Velkou cenu na festivalu v Cannes. Výběr pak uzavírají plakáty k dalším dvěma kultovním filmům japonské kinematografie. Harakiri (režie Masaki Kobajaši), Onibaba (režie Kaneto Šindo). www.terryhoponozky.cz www.terryposter.com