Výstava: Československý trezorový film v plakátech

Terryho ponožky se připojují k letošnímu roku „osmičkových“ výročí výstavou plakátů k československým trezorovým filmům. Jakkoli se v portfoliu zestátněné československé kinematografie objevuje nejeden snímek, jenž by sám o sobě dovedl svým tvůrcům zajistit trvalé místo v pantheonu tuzemských umělců, na mnoho z nich si museli diváci dlouhá léta počkat. V našich kinech tak nezřídka chyběly právě ony tituly, které o tehdejším životě v Československu podávaly nepřikrášlenou, leč pravdivou výpověď. Tyto filmy tematizovaly morální kocovinu 50. let (Tři přání), rozpad mezilidských vztahů (Všichni dobří rodáci), absurditu a nesmyslnost denně zažívanou (Případ pro začínajícího kata), narůstající agresivitu a nelidskost (O slavnosti a hostech), či bezvýchodnost společenského a politického uspořádání (Ucho). Tato výstava si klade za cíl postihnout širší oblast trezorových filmů. K vidění jsou plakáty k více než 50 snímkům – a to jak těm, které v době svého dokončení vůbec nebyly uvedeny do distribuce, nebo jejichž samotné dokončení bylo znemožněno (Pasťák), tak k filmům zakázaným ex post. Zahrnuty jsou rovněž plakáty k filmům, jejichž premiéry byly z nejrůznějších důvodů pozdrženy, ale které se projekce dočkaly ještě před revolucí v roce 1989. Stejně jako pestrost ohledně typologizace zakázání titulů respektuje tato výstava i důvody zákazu, ať už se jednalo o ideologickou závadnost, osobnosti tvůrců, či nezastíraný útok na tehdejší režim. Výběr filmů zahrnuje tituly 50. let, perzekvované v důsledku tzv. bánskobystrické konference (Tři přání, Hvězda jede na jih) či filmy „černé“ (Stud), a volně přechází ke snímkům let 60., jež byly tvořeny jak ve svobodnějším ovzduší největšího vzmachu československé nové vlny, tak těsně před nástupem normalizační cenzury. Ironií osudu byli tyto snímky a jejich tvůrci vysoce ceněni porotami zahraničních filmových festivalů, zatímco doma je čekal mnohaletý odsun z diváckého dosahu. Doplněním jsou pak filmy let 70. a 80., které se potýkaly s nově nastoleným diktátem normalizačních estetických a sociálně-politických požadavků. K vidění jsou jak plakáty původní, dobové, tak plakáty k obnoveným premiérám, jichž se zakázané filmy dočkaly po sametové revoluci. Výstava probíhá souběžně v pražském kině Aero a brněnském univerzitním kině Scala – ačkoli obě výstavy prezentují některé plakáty ke shodným filmům, každá je díky originální koncepci svébytným příspěvkem k danému tématu.