Revizoři 0+

(Kontroll), Nimród Antal, MAĎ 2003, maďarská verze / české titulky, 106 min

Debut mladého maďarského režiséra Nimróda Antala Revizoři se stal divácky nejúspěšnějším domácím filmem sezóny a po mladé diváky se jako mávnutím kouzelného proutku proměnil v novodobé kultovní dílo (na budapešťském festivalu získal cenu za nejlepší debut a cenu za kameru). Zatímco v Čechách u publika vítězí, řekněme, v zásadě realisticky popisné žánrové obrázky, protkávané více privátními problémy než kritickým ostnem nasměrovaným k současnosti, v Maďarsku převažují spíše experimentálněji laděné výpovědi, pohrávající si jak s uměle (byť někdy až vyumělkovaně) konstruovaným časoprostorem, tak záměrně zborcenými či zmatenými vztahovými provázanostmi. Filmu předchází sdělení zástupce budapešťského metra, že příběh nemá nic společného s realitou. Režisér vytvořil ponurou (post)modernistickou hříčku, která se celá odehrává v podzemí a jejímiž hrdiny je parta revizorů, znesvářených nejen s kolegy, ale především s neurvalými, agresivními cestujícími… V podzemí se dějí prapodivné věci: na okamžik zhasínají veškerá světla, přibývá sebevrahů, kteří se vrhají pod kola souprav, dokonce tu prochází jakási zlověstná postava v kápi, možná zabiják, možná zosobněná smrt. Ta v závěru začíná kroužit i kolem hlavního protagonisty Bulcsúa (Sándor Csányi), který je dokonce podezřelý, že nic netušící lidi sráží z nástupiště. Muž se totiž do prostor metra doslova přestěhoval, neboť mu přestala vyhovovat existence, jakou vedl na povrchu města. Herecké ztvárnění revizorů je založené na potlačovaných emocích, hrozících co chvíli vybuchnout, zatímco davy cestujících se naopak vyznačují výsměšnou agresivitou, nejen slovní, ale i fyzickou, jako kdyby si pasažéři byli jisti svou beztrestností. Antal vytváří dynamické a mysteriózní prostředí, které vykazuje halucinační příznaky. Metro se mění v temný labyrint, kde dosud existují neprobádaná místa a kde se neustále odehrávají znepokojivé události, současně pitvorné i hrozivé. Revizoři jsou dílem zajisté spekulativním, zcela uzavřeným do smyšleného fantomatického časoprostoru s iracionálně vybuzenou ruchovou stopou. Nikoli náhodou snímek připomíná Faraldovu postapokalyptickou vizi Themroc (1972) a především tematicky příbuznou Podzemku (1985), kterou natočil Luc Besson. K inspiračním vlivům lze zřejmě přiřadit i podobně modelované výpovědi Davida Lynche nebo Larse von Triera. Revizoři jsou spolu s filmem Vera Drake – Žena dvou tváří nemladšími snímky Projektu 100 – 2005. (upraveno z textu Jana Jaroše)

Hodnocení a recenze

 

Chci odebírat newsletter

Kliknutím na tlačítko "Přihlásit se" souhlasím se zasíláním newsletteru na uvedenou emailovou adresu.

Ohodnoťte nový web