Anna Zemánková / Jan Šimek / Jindřich Vik | Art Brut Film Brno 0+

Václav Kadrnka, Karel Čtveráček, Philippe Lespinasse, CZ , česky, 90 min
Anna Zemánková / Jan Šimek / Jindřich Vik | Art Brut Film Brno

Třikrát art brut film

 

Druhý život dřeva, rež. Václav Kadrnka, 2009, 13 min.

Muž, který maloval moře, rež. Karel Čtveráček, 2005, 29 min

Botanická zahrada Anny Zemánkové, rež. Philippe Lespinasse, 2017, 25 min.

 

Výtvarně vytříbený film scénáristy a režiséra Václava Kadrnky dává do souvislosti pozoruhodné řezbářské dílo autodidakta Jana Šimka (1860–1955) z rázovité valašské vesničky Ublo s krajem, ve kterém je vytvářel a s přírodními úkazy, jež mu byly silnou inspirací a přinášely mu nejrozmanitější náměty pro jeho původní tvorbu. K té se dostal až v šedesáti letech svého věku. Snímek zdůrazňuje především živelnou spontánnost Šimkovy řezbařiny, formované nikoliv akademickými vlivy vysokého umění, ale také ani výhradně zažitými tradičními postupy umění lidového. Originální práce s dotvářením samorostů zrcadlí jeho bohatou fantazii a také nezávislost na jakékoliv nápodobě, která jej tak posouvá do hraniční oblasti mezi folk art a syrovým uměním. Navíc tímto filmem oživíme vzpomínku na jeho dlouhý a plodný tvořivý život, který skončil právě před 65. lety. Další životní jubileum se vztahuje ke spontánnímu malíři a hlavně kreslíři Jindřichu Vikovi (1899–1980), který zemřel před čtyřiceti lety. Zařadil se mezi české tvůrce art brut svou pozdně probuzenou vitální tvorbou, které se věnoval na popud své dcery sochařky Jindry Vikové až po sedmdesáti pěti letech svého života, po dlouhé pauze, která uplynula od ukončení jeho profesní kariéry bankovního úředníka. Reálné předlohy tehdy vystřídal kresebný záznam vzpomínek z jeho vlastního téměř uplynulého světa, kdy vodovými barvami na bílém papíře dovedl vykouzlit minimálními prostředky vše, co mu připadalo zajímavé: krajiny, šelmy, živly, květiny a především pak vysněná moře, která sice nikdy skutečně nenavštívil, ale dovedl si je ve své fantazii živě představit na různých místech zeměkoule. Film režiséra Karla Čtveráčka je poctou tomuto skromnému tvůrci a jeho půvabnému minimalistickému dílu, kterým přispěl do oblasti neškolené spontánní tvorby. Jeden pastel paní Anny Zemánkové (1908–1986) mám na očích již čtyřicet roků. Jsou na něm vytvořeny kombinovanou technikou tři rozevláté květy, které se vznáší v prosvětleném a neurčitém, jemně pojednaném oranžovém prostoru. Při jejich tvorbě se autorka neostýchala použít obyčejnou propisovací tužku a ozvláštnila je svojí osobitou technikou protlačování podkladového papíru v místech jakýchsi drobných pestíků, čímž dosáhla zvláštního, překvapivého haptického účinku díla. Divák je při pohledu na motiv obrazu mírně znejistěn. Plátky neznámých květin na tenkých stoncích lze totiž také snadno interpretovat jako napnuté plachty lodi mířící do neznáma. Zcela jistě někam jinam, za obzor našeho známého světa. Tato ambivalentnost, spojená s bohatou originalitou tvarů a křivek, vyhýbající se pouhé prvoplánové dekorativnosti je navíc podtržena nezaměnitelným barevným cítěním senzitivní autorky. Otevírá tak před námi úchvatnou krajinu imaginace a tajuplných chvějivých labyrintů, kterou v mnoha podobách a vždy z jiného úhlu pohledu zachycuje s  nevyčerpatelnou kreativitou a meditativním soustředěním na nečekaný detail. Interpretovat její tvorbu lze určitě mnoha způsoby, stejně jako lze akcentovat při výkladu přímo se nabízející atributy: hudebnost, improvizaci, senzibilitu, svéráznou představivost, impulzivnost, snovost, ornamentálnost atd. Všechny zmíněné a jistě spoustu dalších lze vysledovat v jejím rozsáhlém a až udivujícím způsobem různorodém a svébytném výtvarném díle, zařazovaném dnes jednoznačně do projevů art brut. O všech těchto zvláštních rysech svého umění otevřeně hovořila v rozhovoru, který jsem s ní natáčel na magnetofon v jejím pražském bytě v roce 1980 při přípravě pořadu, který byl potom úspěšně uveden v Divadle hudby Olomouc. Rozhovor zakomponoval scénárista a režisér Philippe Lespinasse do svého filmu „Le jardin botanique d´Anna Zemánková“ a byla tím tak zhodnocena moje dávná snaha bezprostředně zdokumentovat a zachytit lidskou vřelost, originalitu a opravdovost tvůrkyně, která stála u kořenů mého zájmu o art brut.                     

 

Chci odebírat newsletter

Kliknutím na tlačítko "Přihlásit se" souhlasím se zasíláním newsletteru na uvedenou emailovou adresu.

Ohodnoťte nový web