Ve filmu Amarcord Fellini vzpomíná na mládí s něžnou nostalgií i s potměšilým výsměchem vůči provinciální omezenosti. Atmosféru filmu dotváří plejáda nezapomenutelných figurek: do diváckého povědomí se nesmazatelně vepsaly okrajové typy jako trafikantka s nadměrným poprsím, fešácký majitel kina atd.
